
Letecké katastrofy
S01E05 - Smrt v Tichém oceánu
Piloti amerického MD 83 letícího z Mexika do Spojených států začali mít krátce po startu potíže s řízením. Pokoušeli se problém vyřešit sami, ale netušili, že letadlo s osmdesáti osmi lidmi na palubě už zachránit nelze...31. ledna ve 14.30 odstartovala pravidelná linka společnosti Alaska Airlines z letiště Puerto Vallarta a mířila do San Franciska a Seattlu. Let číslo 261 převážel 83 cestujících a 5 členů posádky. Letoun McDonnel Douglas MD-83 z úspěšné řady letounů s motory umístěnými vzadu řídil kapitán Ted Thomson spolu s druhým důstojníkem Billem Tanskym. Oba měli nalétáno tisíce hodin. Nedlouho po vzletu zaznamenala posádka obtíže, hlavní stabilizátor byl nehybný. Stabilizátor u stroje typu MD-83 je dvanáct metrů široká vodorovná plocha v přední části ocasu. Spolu s výškovým kormidlem slouží k udržování podélné stability. Piloti si mysleli, že zaseknutí stabilizátoru bylo způsobeno chybou v elektrických motorech, a věřili, že dle manuálu a standardních postupů závadu odstraní. Proto se nerozhodli vrátit se zpět na mexické letiště. Zaseklý stabilizátor tlačil stroj k zemi, piloti se jej snažili opakovaně rozhýbat spínači, kterými se posouvá. Dalším krokem, který učinili, bylo vypnutí autopilota. Stroj pak řídili už jen ručně. S velkými obtížemi se jim nakonec podařilo zvednout příď. Tou dobou se rozhodli kontaktovat oddělení údržby společnosti a žádali o radu, neboť v palubním deníku ani jinde nenašli žádný záznam o ohlášení nějaké závady letounu a požádali o odklonění letu do Los Angeles i přesto, že jim to zpočátku dispečer koordinující pohyb letadel společnosti kvůli zdržení rozmlouval. Jak se letoun přibližoval k LA situace se zhoršovala a piloti se začali obávat, zda dokážou se strojem bezpečně dosednout. Ani další úsilí o uvolnění ocasní plochy, které posádka vynaložila, se nesetkalo s úspěchem. Pilotům se poté, co stroj střemhlav se řítící k zemi vyrovnali, jen stěží dařilo udržovat letovou hladinu. Poškozený stabilizátor je stále tlačil dolů. Jako protiváhu působení stabilizátoru využila posádka výšková kormidla – pohyblivé plochy v zadní části ocasu přímo spojené s řídící pákou. Letoun byl v tu chvíli odkázán doslova na sílu paží mužů v kokpitu. Těm již začínalo být zřejmé, že se nejedná o poruchu elektroinstalace, ale že se muselo něco vzpříčit. Otázka tak zněla, zda se to může ještě zhoršit. Kapitán nakonec požádal řídící věž v LA, aby byli navedeni na přistání přes oceán. Přestože věřil v hladké přistání, nechtěl, aby v případě toho nejhoršího scénáře ohrozil ještě lidi na zemi. Vyděšené cestující, kteří se vyrovnávali s neustálými propady a lety střemhlav dolů, se snažil uklidnit přistáním v LA, které dle jeho slov mělo proběhnout do dvaceti minut. V 16.15 se spolu s druhým důstojníkem na něj připravoval. Když se pokusili zpomalit na přistávací rychlost, v zádi letounu něco prasklo a letadlo se řítilo z výšky 5000 m dolů…(Česká televize)
Více informacíEpizody

Závod s bouří
Závod s bouří
Let č. 1420 společnosti American Airlines měl 1. června 1999 dle letového plánu odstartovat z letiště Forth Worth v Dallasu ve 20.28 a dorazit do cílového místa na letiště v Little Rock ve 21.41. Kvůli problematickému počasí se start posunul na 22.40. Zpoždění bylo nepříjemné nejen pro 139 cestujících, ale i pro šestičlennou posádku, která byla nucena dle přísných norem dodržovat letový řád a stanovenou délku služby. Ještě před odletem se piloti seznámili s meteorologickou předpovědí v cílové destinaci. Předpověď hlásila bouřky a silný vítr. Piloti usoudili, že by mohli do cíle doletět dříve, než tam dorazí bouřkové pásmo. Čtyřicet minut po startu se letadlo nacházelo sto šedesát kilometrů od Little Rocku. V ten moment jim od letového dispečera přišlo oznámení o zhoršujícím se počasí s doporučením přistát co nejrychleji. Dispečer je také upozornil na skutečnost, že se v oblačném systému rozevírá mezera. Kdyby posádka urychlila přílet, možná by stihla touto „uličkou“ proletět ještě předtím, než se obě bouřková pásma spojí. Letoun začal klesat, od cíle ho dělilo 125 km. Ale záměr předhonit bouřku se příliš nedařil. Piloti si neuvědomili, že stěny „uličky“ se kolem nich pomalu svírají. Vítr o rychlosti přes osmdesát kilometrů v hodině představoval vážnou hrozbu. Boční nárazy mohou značně ztížit ovládání letounu během přistávání. Piloti provedli rychlé výpočty, aby zjistili, zda je za těchto okolností bezpečné zahájit sestup. Situaci navíc komplikoval fakt, že letiště v Little Rock mělo k dispozici pouze starší typ radaru, který nedokázal určit intenzitu bouřky. Třináct kilometrů před letištěm se piloti museli rozhodnout, jakým způsobem se přiblíží na přistání. Zda se přiblíží podle přístrojů, nebo vizuálně. Během jejich dohadů se otočil vítr. Zadní vítr při přistání výrazně zvyšoval riziko, že stroj přeletí předpokládané místo dosedu. Rozhodli se tedy otočit se a přistávat proti větru. Změna kurzu oddálila přistání o více než deset minut. S každým okamžikem nabývaly obě bouřky na síle. Rychlost bočního větru výrazně přesahovala bezpečné limity. Kvůli silnému dešti byla navíc viditelnost téměř nulová…(Česká televize)
Když se za letu otevřou dveře
24. februára 1989 štartoval let 811 spoločnosti United Airlines z Honolulu do Aucklandu. Po niekoľkých minútach letu sa mu však otvorili dvere na prednej strane nákladového priestoru. Vo výške osem kilometrov nad Tichým oceánom došlo k silnej dekompresívnej explózii a obrovský podtlak vytrhol nielen časť trupu Boeingu 747, ale aj telá deviatich pasažierov spolu s ich sedačkami. Hoci lietadlu vysadili dva motory a v trupe bola veľká diera, pilotom sa podarilo vrátiť na letisko na Havaji, odkiaľ nedávno štartovali, a bez ďalších strát na životoch bezpečne pristáť. Vyšetrovanie ukázalo, že stroj sa dostal do silnej turbulencie a otvorenie nákladových dverí spôsobil elektrický skrat. V Boeingu 747 letelo pred katastrofou 18 členov posádky a 337 pasažierov, deväť z nich zahynulo. (TV JOJ)
Podobné tituly
O pořadu
Letecká doprava je nejbezpečnějším způsobem přepravování osob i zboží po celé naší planetě. Každou minutu jsou ve vzduchu tisíce strojů letících všemi možnými směry. Většina z nich dosáhne bez problémů svého cíle. Jsou ale okamžiky, kdy se posádky a cestující dostanou do situace, jež může skončit tragicky. Námětem šestidílného kanadského cyklu dokumentárních rekonstrukcí jsou události, které se na kratší či delší dobu staly středem pozornosti sdělovacích prostředků. Autoři rekonstruují průběhy známých leteckých nehod prostřednictvím obrazových a zvukových archivních materiálů, výpovědí svědků, pozůstalých, leteckých odborníků a vyšetřovatelů. Svou důležitou roli má také počítačová animace, jež evokuje to, co snad mohli jen tušit dispečeři u svých radarů, a to, co v několika posledních sekundách svého života viděli muži v pilotních kabinách. Charakteristickou součástí cyklu jsou pak hrané scény, které vypovídají o tom, k čemu všemu během letu došlo a jak se s mimořádnými situacemi vyrovnávali lidé za řídícími pákami, jejich neviditelní partneři ve střediscích letového provozu a konečně i pasažéři, jež svůj osud vložili do jejich rukou.Seznam dílů:1. Když na palubě vypukne požár (Fire on Board)2. Když se za letu otevřou dveře (Unlocking Disaster)3. Když dojde palivo (Flying on Empty)4. Když nefungují přístroje (Flying Blind)5. Když je nebe příliš těsné (Deadly Crossroads)6. Když na palubu vstoupí teroristé (The Killing Machine)(oficiální text distributora)