cs
Válečné továrny III (5)
V září 1939 se německé tanky Panzer valí do Polska. Byly hvězdami blitzkriegu. Skutečným neopěvovaným hrdinou moderní války jsou však nákladní vozy. Zajišťují zásobování, přepravu osob, jsou skutečným pohonem válečné snahy. Tažný kůň nacistického blitzkriegu byl náklaďák Opel Blitz. Dal se použít za jakýchkoli podmínek. Mnoho lidí neví, že válečné továrny ve skutečnosti patřily Američanům. Americký majitel GM koupil továrny, které patřily společnosti Opel. Bratři Opelové přeměnily výrobu kol a šicích strojů v tehdy nejúspěšnější automobilku. Ve své době vyráběly skoro 50 procent nákladních a osobních vozů v Německu. Po finanční krizi však vše bylo jinak. Prodeje se zhroutily, GM koupil automobilku za obří peníze, ale dále do ní musel pumpovat další miliony, aby nemusela zavřít. Z ceněné akvizice se stal propadák. Inženýři po krachu přišli s novým náklaďákem a vyhlásili soutěž o nejlepší název. Byl to nakonec Opel Blitz. V Brandenburgu vyráběli vozy ve velkém měřítku - 50 vozů denně. Kontrola automobilky zůstala v rukou Američanů, ale továrna do vedoucích míst jmenovala Němce, aby dostala více zakázek. Šéf Mooney si uvědomoval, že firma je v Německu uvězněná a nemůže si nacisty rozházet. Do roku 1938 byl Opel největším výrobcem nákladních vozů v Evropě. Armáda začala požadovat náklaďáky pro své účely. Firma si vybrala peníze místo krachu. Ale nacistům dodával vozy také Ford. Mooney začal podporou nacistů a mírovými snahami působit jako kolaborant. Aktivity začala vyšetřovat i FBI. Podle odborníků to však byl spíše korporátní manažer, podle dalšího si pletl role mírotvorce a manažera. Nechal se zlákat představou, že mohl být strůjcem historického smíru. Od roku 1939 byl Opel de facto v rukou Německa. Nákladní vozy tvořily páteř německé válečné dopravy. Denní zásobování německého válčení vyžadovalo stovky vozů. Opel Blitz se vyráběl i s pohonem všech kol , jednou na něj dokonce namontovaly i tankové pásy. Problémem však byla nízká výrobní kapacita, nedokázali nahrazovat ztráty vojenské techniky. Dalším problémem byl i nedostatek paliva. Německo ve spolupráci s GM se zabývalo výrobou syntetických paliv, podařilo se jim vyvinout vysokooktanové palivo. Ale postupem času byly zdroje stále vzácnější. V letech 1937-1944 Opel vyrobil asi 70 tisíc vozů. GM však pro spojence vyrobil daleko více techniky. Ve válce se často střetly vozy, které ve skutečnosti vyrobila stejná firma. Po válce vrátilo Německo kontrolu nad firmou GM - firma navíc dostala miliony v kompenzacích.
Více informacíEpizody
Válečné továrny II (1)
Za druhé světové války se známá automobilka Fiat stala prvním velkým kolaborantem s Mussoliniho fašistickým režimem, ale jak letěl čas, podařilo se jí získat přízeň vítězících spojeneckých sil. Legendární vůz Volkswagen přezdívaný Brouk se zrodil jako myšlenka v hlavě nacistického diktátora Adolfa Hitlera, který vymýšlel takové auto, jaké by si mohli dovolit obyčejní Němci sužovaní těžkou ekonomickou situací po první světové válce. Brouk nakonec sehrál důležitou roli i v poválečném Německu. Odhalte tyto i další fascinující příběhy Válečných továren v pokračování stejnojmenného historického seriálu.
Válečné továrny II (2)
Válečné továrny II (2)
Za druhé světové války se známá automobilka Fiat stala prvním velkým kolaborantem s Mussoliniho fašistickým režimem, ale jak letěl čas, podařilo se jí získat přízeň vítězících spojeneckých sil. Legendární vůz Volkswagen přezdívaný Brouk se zrodil jako myšlenka v hlavě nacistického diktátora Adolfa Hitlera, který vymýšlel takové auto, jaké by si mohli dovolit obyčejní Němci sužovaní těžkou ekonomickou situací po první světové válce. Brouk nakonec sehrál důležitou roli i v poválečném Německu. Odhalte tyto i další fascinující příběhy Válečných továren v pokračování stejnojmenného historického seriálu.
Válečné továrny III (3)
Albert Göring je mladším bratrem mnohem slavnějšího nacisty. Zbrojovka Škoda podle jeho slov vzdorovala a sabotovala vývoj války proti nacistům. V roce 1890 platí Škodovka v Plzni za špičkovou továrnu. Díra na trhu je ve zbraních. Emil Škoda tedy přidal k impériu také zbrojovku. Plány se mu už neukážou jako ziskové, v roce 1900 totiž Škoda umírá. Na začátku století se ale začalo zbrojit ve velkém, každá mocnost chtěla mít navrch a dominovat například na moři. Škodovka se tedy velmi rychle zařadila mezi špičkové zbrojovky, její děla chtěl každý. V roce 1918 po konci první války ale Škoda nemá práci, musí tedy hledat další díry na trhu. Československo se musí vyzbrojit, to ano, ale nebylo to nic moc. Proto se brzy Škoda stala dodavatelem zbraní pro celou středí Evropu. V Německu ale bují nacismus a šéfové hnutí už se závistí pokukují ke zbrojovce, které se tak dobře daří. Hitler dobře věděl, že Škodovy závody jsou zásadní pro budoucnost Německa. Potřeboval zbraně, potřeboval sílu, která bude umět zásobovat jeho plány na bleskovou válku. Dokud měli Češi k dispozici zbrojovku, mohli být v podstatě nebezpeční pro každého, kdo jde kolem. Ale vývoj tomu chtěl jinak. V roce 1938 se Češi mohli bránit, měli šanci nepřítele velmi zranit. Podle některých by ale dopadli stejně jako Poláci o rok později. Politika pak může za to, že Češi neprookázali svou odvahu a vzdali své území nepříteli. Škodovka začala vyrábět lehké tanky, které se mohly velmi rychle využít v rámci invaze. Ještě před válkou si Škodovka najala Alberta Göringa, aby sám nastoupil do vedení firmy. Společnost se tak chtěl vyhnout problémům s nacistickým režimem. Pro říši to byl splněný sen. Albert Göring byl ale prý nakonec noční můrou pro jeho staršího bratra. Po celou dobu války totiž Škodovka sabotovala výrobu a Göring také pomáhal dostat Židy pryč z Evropy. Albert Göring přivíral oči nad protinacistickými snahami, dokumenty se ztrácely a ve finále nevyjížděly tanky jeden za druhým. Albert vždy spustil litanii, jak je nedostatek materiálu a tak dále, takže mu bratr prostě dlouhou dobu věřil. Zastával se ho i na nejvyšších místech. Kolem mladšího Göringa se ale pomalu utahovala smyčka. Göring navíc sám přijížděl jako šéf Škodovky a v koncentračních táborech žádal pracovní sílu pro válečné úsilí. Takhle nechával židy utíkat z vězení. Proto mu to brzy začalo být připisováno a byla na něj vypsaná odměna. Po válce pak má Škodovka zajímavý vývoj. Sovětský svaz chvíli nechá továrnu vyrábět vlastní tanky, pak to ale zatrhne, když se ukáže, že Československo není dostatečně komunistické. Na západě se zase prosazují její auta. Dnes je známá také pro tramvaje a drážní vozidla. Spolehlivá auta jsou k dispozici dodnes. Britský dokumentární seriál (2021)
Válečné továrny III (4)
Ferdinand Porsche založil v roce 1931 svou automobilku. Ale byl také výrobcem tanků pro nacistickou armádu. Narodil se ve Vratislavicích. Porsche ještě jako mladý začal navrhovat kočáry s motorovým pohonem. Byl to jeden z prvních elektromobilů na světě. V roce 1906 přešel k Daimleru, navrhoval závodní auta, ale pak také vojenská auta, jedním z prvních byl těžký tahač techniky. Navrhoval také vozy pro Mercedes. V roce 1931 si založil vlastní automobilu spolu se synem Antonem alias Ferrym a později se k nim přidal Karl Rabe, který byl šéfkonstruktérem. Stalin osobně Porscheho navštívil, ale konstruktér ho odmítl. Později upoutal pozornost Hitlera, který ho požádal o spolupráci. Porsche si užíval blízkost moci, byl to obratný politický hráč. Navrhovali auto pro lid - Volkswagen - a také závodní vozy, Stříbrné šípy. Podvozek Volkswagenu později Porsche využil k výrobě bojového "brouka", Kübelwagen, pro přepravu pár vojáků a s nízkou nejnižší rychlostí. Sovětské tanky, zvl. T34, německé jednotky překvapily. Německo rychle spustilo program k výrobě nových tanků, v čele operace stál opět Porsche. Testování Porscheho tanku nedopadlo dobře, příliš těžký stroj se propadl do měkké půdy. Hitler i přes nákladnou výrobu dal Porscheho tankům zelenou. Tanky se neustále potýkaly s problémy, spojenci navíc měli techniky vždycky více. Bitvu u Kurska bojovalo přes 100 německých tanků, ale z bojů kvůli likvidaci nebo mechanickým závadám vyšly jen čtyři. Porsche ani Hitler se supertanků nechtěl vzdát, přepracovaný Ferdinand přepracovali na Tiger a Elefant. Porsche po těchto neúspěších se zásadními problémy začal pracovat na ještě větším stroji, kterého nazvali Maus. Byl to jeho nejméně praktický návrh. Žádný most v Německu ho nemohl unést. V této fázi už Albert Speer tankový program odpískal, ale návrhy pokračovaly až do roku 1944. Vyrobily asi jen dva tanky Maus, zatímco Rusové v té době vyrobily tisíce tanků T34, které opravdu vyhrály válku. K výrobě prvního závodního vozu Porsche výrobci využily díly z Volkswagenu. V jeho odkazu pokračoval syn Ferry. Porsche se k výrobě tanků přimotal ještě jednou - po válce byl součástí skupiny, která se podílela na vzniku prvního západoněmeckého tanku Leopard. Britský dokumentární seriál (2021)
Válečné továrny III (5)
Válečné továrny III (5)
V září 1939 se německé tanky Panzer valí do Polska. Byly hvězdami blitzkriegu. Skutečným neopěvovaným hrdinou moderní války jsou však nákladní vozy. Zajišťují zásobování, přepravu osob, jsou skutečným pohonem válečné snahy. Tažný kůň nacistického blitzkriegu byl náklaďák Opel Blitz. Dal se použít za jakýchkoli podmínek. Mnoho lidí neví, že válečné továrny ve skutečnosti patřily Američanům. Americký majitel GM koupil továrny, které patřily společnosti Opel. Bratři Opelové přeměnily výrobu kol a šicích strojů v tehdy nejúspěšnější automobilku. Ve své době vyráběly skoro 50 procent nákladních a osobních vozů v Německu. Po finanční krizi však vše bylo jinak. Prodeje se zhroutily, GM koupil automobilku za obří peníze, ale dále do ní musel pumpovat další miliony, aby nemusela zavřít. Z ceněné akvizice se stal propadák. Inženýři po krachu přišli s novým náklaďákem a vyhlásili soutěž o nejlepší název. Byl to nakonec Opel Blitz. V Brandenburgu vyráběli vozy ve velkém měřítku - 50 vozů denně. Kontrola automobilky zůstala v rukou Američanů, ale továrna do vedoucích míst jmenovala Němce, aby dostala více zakázek. Šéf Mooney si uvědomoval, že firma je v Německu uvězněná a nemůže si nacisty rozházet. Do roku 1938 byl Opel největším výrobcem nákladních vozů v Evropě. Armáda začala požadovat náklaďáky pro své účely. Firma si vybrala peníze místo krachu. Ale nacistům dodával vozy také Ford. Mooney začal podporou nacistů a mírovými snahami působit jako kolaborant. Aktivity začala vyšetřovat i FBI. Podle odborníků to však byl spíše korporátní manažer, podle dalšího si pletl role mírotvorce a manažera. Nechal se zlákat představou, že mohl být strůjcem historického smíru. Od roku 1939 byl Opel de facto v rukou Německa. Nákladní vozy tvořily páteř německé válečné dopravy. Denní zásobování německého válčení vyžadovalo stovky vozů. Opel Blitz se vyráběl i s pohonem všech kol , jednou na něj dokonce namontovaly i tankové pásy. Problémem však byla nízká výrobní kapacita, nedokázali nahrazovat ztráty vojenské techniky. Dalším problémem byl i nedostatek paliva. Německo ve spolupráci s GM se zabývalo výrobou syntetických paliv, podařilo se jim vyvinout vysokooktanové palivo. Ale postupem času byly zdroje stále vzácnější. V letech 1937-1944 Opel vyrobil asi 70 tisíc vozů. GM však pro spojence vyrobil daleko více techniky. Ve válce se často střetly vozy, které ve skutečnosti vyrobila stejná firma. Po válce vrátilo Německo kontrolu nad firmou GM - firma navíc dostala miliony v kompenzacích.
O pořadu
V září 1939 se německé tanky Panzer valí do Polska. Byly hvězdami blitzkriegu. Skutečným neopěvovaným hrdinou moderní války jsou však nákladní vozy. Zajišťují zásobování, přepravu osob, jsou skutečným pohonem válečné snahy. Tažný kůň nacistického blitzkriegu byl náklaďák Opel Blitz. Dal se použít za jakýchkoli podmínek. Mnoho lidí neví, že válečné továrny ve skutečnosti patřily Američanům. Americký majitel GM koupil továrny, které patřily společnosti Opel. Bratři Opelové přeměnily výrobu kol a šicích strojů v tehdy nejúspěšnější automobilku. Ve své době vyráběly skoro 50 procent nákladních a osobních vozů v Německu. Po finanční krizi však vše bylo jinak. Prodeje se zhroutily, GM koupil automobilku za obří peníze, ale dále do ní musel pumpovat další miliony, aby nemusela zavřít. Z ceněné akvizice se stal propadák. Inženýři po krachu přišli s novým náklaďákem a vyhlásili soutěž o nejlepší název. Byl to nakonec Opel Blitz. V Brandenburgu vyráběli vozy ve velkém měřítku - 50 vozů denně. Kontrola automobilky zůstala v rukou Američanů, ale továrna do vedoucích míst jmenovala Němce, aby dostala více zakázek. Šéf Mooney si uvědomoval, že firma je v Německu uvězněná a nemůže si nacisty rozházet. Do roku 1938 byl Opel největším výrobcem nákladních vozů v Evropě. Armáda začala požadovat náklaďáky pro své účely. Firma si vybrala peníze místo krachu. Ale nacistům dodával vozy také Ford. Mooney začal podporou nacistů a mírovými snahami působit jako kolaborant. Aktivity začala vyšetřovat i FBI. Podle odborníků to však byl spíše korporátní manažer, podle dalšího si pletl role mírotvorce a manažera. Nechal se zlákat představou, že mohl být strůjcem historického smíru. Od roku 1939 byl Opel de facto v rukou Německa. Nákladní vozy tvořily páteř německé válečné dopravy. Denní zásobování německého válčení vyžadovalo stovky vozů. Opel Blitz se vyráběl i s pohonem všech kol , jednou na něj dokonce namontovaly i tankové pásy. Problémem však byla nízká výrobní kapacita, nedokázali nahrazovat ztráty vojenské techniky. Dalším problémem byl i nedostatek paliva. Německo ve spolupráci s GM se zabývalo výrobou syntetických paliv, podařilo se jim vyvinout vysokooktanové palivo. Ale postupem času byly zdroje stále vzácnější. V letech 1937-1944 Opel vyrobil asi 70 tisíc vozů. GM však pro spojence vyrobil daleko více techniky. Ve válce se často střetly vozy, které ve skutečnosti vyrobila stejná firma. Po válce vrátilo Německo kontrolu nad firmou GM - firma navíc dostala miliony v kompenzacích.