sk
Vesmír objevů - S01E05
Jaderná energie má zmírnit dopady nárůstu skleníkových plynů. Kolem roku 2050 poroste teplota asi o 1,5 stupňů, do roku 2010 asi o 3 stupně. Tyto změny se zdají nezvratné. Hladiny oceánů mají vzrůst asi o 50 centimetrů. Dalším problémem je i okyselování oceánů. Naplňují se momentálně ty nejhorší scénáře. Je potřeba omezit fosilní paliva a skleníkové plyny. Znečišťování ovzduší má přímý dopad na obyvatele, například statisíce nemocných v Indii a miliony trpících astmatem. Většina modelů klimatu počítá s vymíráním druhů asi o 10 procent do konce století, a to jen vlivem nárůstu teploty. Nepočítá to však s dalšími vlivy - například odlesňování - a kaskádami vlivů, kdy vymřou další závislé druhy. Zvyšování teploty také sníží úrodnost o několik procent, v Africe bude stále větší nedostatek vody. V Austrálii je také špatné hospodaření s vodou. Do roku 2050 má být na Zemi asi 10 miliard obyvatel, takže je potřeba řešit zemědělství a zvýšení produkce potravin, nejen zdroje energie. Jaderné technologie mohou dekarbonizovat celá průmyslová odvětví za využití malého množství energie a místa. Nahradit se musí nejen uhlí, ale také ropa. Malé reaktory lze umístit kamkoli, na rozdíl od obnovitelných zdrojů - soláry, geotermální, vodní - takže je nutné náročně vybudovat přenosovou síť. Navíc jaderné reaktory mohou pracovat na vyšší teplotě, což je důležité pro průmyslové procesy. Jaderná energie zajišťuje kompaktní systém, který dokáže využít existující infrastrukturu. Dodavatelé jaderné technologie mají dobrý odbyt - včetně Ruska, Kanady nebo Jižní Koreje. Například v Koreji je většina obyvatel pro jadernou energii. Německo utratilo statisíce miliard eur za přechod na obnovitelné zdroje, ale zároveň vůbec nesnížilo emise, naopak kvůli zavržení jaderné energie emise mírně stoupají. Rozvojové země zavádějí jadernou energii daleko rychleji než některé rozvinuté. Bezpečnost jaderných reaktorů je dnes také mnohem lepší, je důležité kontrolovat výrobní proces. Novým posunem je recyklace jaderného odpadu na nové zdroje energie. Palivové tyče se promění na elektrolyt, proženou se elektřinou a pak se z nich mohou vytvářet nové zdroje energie. Štěpný odpad pak má poločas rozpadu jen třicet let. Vědec z Austrálie říká, že politici poslouchají vědce čím dál míň, ale odborníci se prý musí snažit být slyšet. Vzhledem k vývoji klimatických změn prý není jiná cesta, tuto technologii opravdu Země potřebuje. Jadernou energii je nutno oddělit od debaty ohledně jaderných zbraní. Lidé stále mají předsudky, ale některé země jsou tahouny ve vývoji - Británie nebo Finsko - jaderná energie neznamená opuštění ekologických snah. Na rozdíl od jaderné energie se vodík obtížně převáží. Nemohl by stávající energie nahradit zcela, jen je ho možné přidat ke spektru využívaných zdrojů. V současnosti se zkoumá využití fúzní technologie - plazmatické elektrárny možná budou existovat již po roce 2040.
Viac informáciíEpizódy
Vesmír objevů - S01E01
Vesmír objevů - S01E01
Populárně-naučný pořad zaměřený na vědu, technologie a vesmír. První řada představuje různé objevy a snaží se vysvětlit, jak funguje svět kolem nás. Každá epizoda se věnuje jinému tématu, například vesmíru, moderním technologiím nebo vědeckému výzkumu. Dokument kombinuje reálné záběry, animace a vysvětlení odborníků, aby byla složitá témata srozumitelná.
Vesmír objevů - S02E04
Změna počasí. Dokument Austr. (2020). Vydejte se na poutavou cestu vědou, vesmírem a technologiemi, během níž odhalujte převratné objevy minulosti i odvážné vize budoucnosti...
Vesmír objevů - S02E05
Syntetický život. Dokument Austr. (2020). Vydejte se na poutavou cestu vědou, vesmírem a technologiemi, během níž odhalujte převratné objevy minulosti i odvážné vize budoucnosti...
Vesmír objevů - S02E06
Vesmír objevů - S02E06
Dobrodruzi a průzkumníci se stále vracejí ke zkoumání oceánu. Mořské dno je teoreticky prozkoumané. Pod běžnou hloubkou jsou kontinentální šelfy, abysální hlubiny, které se táhnou tisíce kilometrů, podmořské vodopády. Hlubiny se jeví jako obrovská prázdnota, ale jsou různorodé a bohaté. Arktický oceán není tak hluboký, Jižní oceán má hloubku až 7 kilometrů. Pod hladinou jsou pod ledem mikroskopické tvory, které se živí vrstvou řas. Vyskytují se tam také slizké oblasti fytoplanktonu. Rozlišuje se sladkovodní led a solanka, samotný zamrzlý oceán. Těžší materiál se potopí hlouběji, proudy teplejší a chladnější se promíchávají, rozšiřují se tak živiny po celé planetě. Většina oceánu je na povrchu, ale živiny a plyny cirkulují. Existuje také spoustu druhů, které se živí detritem na dně a okysličují ho - podobně jako žížaly na souši. Světlo pronikne do hloubky až tisíc metrů, v chladných oblastech ještě méně. S větší hloubkou světlo slábne. Ryby a další živočichové mají zářivé prvky, které slouží k maskování, komunikaci či přilákání partnera. Některé ryby jako žraloci mají fyziologické omezení hloubky, dostanou se asi do tří kilometrů. Vědci zkoumají, jak se liší od dalších, které proniknou do větších hloubek. Po všech ostatních živočiších, kteří se živí mršinami na dně, přichází červi. Potrava se dostává do vody díky fotosyntéze a také díky chemosyntéze. Jeden krab žije u hydrotermálních průduchů, zachycuje na sebe bakterie, které pak ze sebe sežere. Olihně a chobotnice se mohou vyskytovat až v sedmi tisících metrech. Ke studiu živočichů v hloubkách musí vědci odebírat vzorky. V oceánech lze sledovat přílivový cyklus. Pár zvířat má vědec obzvlášť rád. Korýše, kteří se živí mršinami. I hluboký oceán je postižen lidským znečištěním - jedno strašné místo našel vědec i v 10km hloubce. Lidé postupně omezují či zakazují různé druhy plastů, ale jakmile se to potopí do moře, živočichové se to často snaží spolknout. Nejde jen o plasty, v Arktidě jde také o rtuť, která nakazí maso zvířat, kterými se živí lidé. Radioaktivní prvky se také dostávají do moře, tam už se nejedná o žádný cyklus, v moři vše končí. Pokud taje množství ledovců, dostává se do moře příliš sladké vody, která zpomaluje oceánské proudy a tím také brání cirkulaci živin a látek. Je zřejmé, že řada druhů v oceánech nepřežije. Je to zvlášť patrné u endemických druhů, které se vyskytují pouze v Arktidě a podobně. Příliv sladké vody ovlivňuje stratifikaci oceánu. Změnou klimatu se mění způsoby, jakým cirkulují kyslík a živiny. Lidé často nemyslí na hluboký oceán, ale ochranu si zaslouží jako celek.
O programe
Jaderná energie má zmírnit dopady nárůstu skleníkových plynů. Kolem roku 2050 poroste teplota asi o 1,5 stupňů, do roku 2010 asi o 3 stupně. Tyto změny se zdají nezvratné. Hladiny oceánů mají vzrůst asi o 50 centimetrů. Dalším problémem je i okyselování oceánů. Naplňují se momentálně ty nejhorší scénáře. Je potřeba omezit fosilní paliva a skleníkové plyny. Znečišťování ovzduší má přímý dopad na obyvatele, například statisíce nemocných v Indii a miliony trpících astmatem. Většina modelů klimatu počítá s vymíráním druhů asi o 10 procent do konce století, a to jen vlivem nárůstu teploty. Nepočítá to však s dalšími vlivy - například odlesňování - a kaskádami vlivů, kdy vymřou další závislé druhy. Zvyšování teploty také sníží úrodnost o několik procent, v Africe bude stále větší nedostatek vody. V Austrálii je také špatné hospodaření s vodou. Do roku 2050 má být na Zemi asi 10 miliard obyvatel, takže je potřeba řešit zemědělství a zvýšení produkce potravin, nejen zdroje energie. Jaderné technologie mohou dekarbonizovat celá průmyslová odvětví za využití malého množství energie a místa. Nahradit se musí nejen uhlí, ale také ropa. Malé reaktory lze umístit kamkoli, na rozdíl od obnovitelných zdrojů - soláry, geotermální, vodní - takže je nutné náročně vybudovat přenosovou síť. Navíc jaderné reaktory mohou pracovat na vyšší teplotě, což je důležité pro průmyslové procesy. Jaderná energie zajišťuje kompaktní systém, který dokáže využít existující infrastrukturu. Dodavatelé jaderné technologie mají dobrý odbyt - včetně Ruska, Kanady nebo Jižní Koreje. Například v Koreji je většina obyvatel pro jadernou energii. Německo utratilo statisíce miliard eur za přechod na obnovitelné zdroje, ale zároveň vůbec nesnížilo emise, naopak kvůli zavržení jaderné energie emise mírně stoupají. Rozvojové země zavádějí jadernou energii daleko rychleji než některé rozvinuté. Bezpečnost jaderných reaktorů je dnes také mnohem lepší, je důležité kontrolovat výrobní proces. Novým posunem je recyklace jaderného odpadu na nové zdroje energie. Palivové tyče se promění na elektrolyt, proženou se elektřinou a pak se z nich mohou vytvářet nové zdroje energie. Štěpný odpad pak má poločas rozpadu jen třicet let. Vědec z Austrálie říká, že politici poslouchají vědce čím dál míň, ale odborníci se prý musí snažit být slyšet. Vzhledem k vývoji klimatických změn prý není jiná cesta, tuto technologii opravdu Země potřebuje. Jadernou energii je nutno oddělit od debaty ohledně jaderných zbraní. Lidé stále mají předsudky, ale některé země jsou tahouny ve vývoji - Británie nebo Finsko - jaderná energie neznamená opuštění ekologických snah. Na rozdíl od jaderné energie se vodík obtížně převáží. Nemohl by stávající energie nahradit zcela, jen je ho možné přidat ke spektru využívaných zdrojů. V současnosti se zkoumá využití fúzní technologie - plazmatické elektrárny možná budou existovat již po roce 2040.